Jak to všechno začalo

    Bezcílně se potuluji po bytě a nudím se.  Několikrát jsem se snažil přepsat vzkaz od nějakého kocoura na stromě,  který stojí v koutě bytu, ale panička mně vždycky přistihla. Jak to, že nějaký CIZÍ kocour může dát na můj strom razítko a já nemůžu?! To je nějaká spravedlnost? A to ještě ten náš černej prevít sundal z toho stromu kouli a honí ji po bytě. Počkej až tě panička načapá to bude világoš! Taky mně hloubá v hlavě, že celým bytem voní ryba, ale žádný kousek v místnosti, kde to voní nejvíce, neupadl zatím na zem! Zažívám toto již po sedmé za svůj život, ale letos je to nějaké jiné. Jindy tu pobíhají holky a průběžně mne drbou, ale letos nic. Je tu takový nějaký podezřelý klid.

    Páníček, panička a Kubík se oblékli jakoby šli ven, ale nikam nejdou. Sedí na gauči a vybalují cosi z papíru pomalovaného sněhuláky. Ti jsou teda nešikovní! Proč se ode mne nepoučí – mně to trvalo dvě vteřiny! Válím se ve zbytcích apapíru, žužlám nový míček co tak krásně voní a vzdáleně slyším jak panička káravě říká“ ..no ty jsi se zbláznil!!! “. Zvedám hlavu a tázavě se dívám co jsem provedl, neboť takový káravý hlas většinou patří mně. Zjihlý pohled paničky držící jakýsi prospekt, ale míří na páníka, který se tajemně usmívá a tak se mne to asi netýká. „ No, .... takovou dovolenou jsem si vždycky přála…“ 

   Dovolená? Jupí, tu milujůůů, zase je budu mít oba pro sebe celé dny! Teda jestli nepoletí někam letadlem, jako loni na jaře, to by mně fakt naštvalo! To určitě pojedeme pojízdným domečkem, ten mám nejraději. A taky doufám, že se dostanem někam k vodě, teď už vodu miluju. A takhle kdybychom jeli tak někam na pláž, to bych mohl lítat v písku, to by se mi moc líbilo. Ze snění mne vytrhla věta která do mého plánu ale vůbec nepatřila: „ …a jak je velká ta loď?“  COŽE LOĎ?!  No to snad néé! Naposledy když mně vzali na loď byl jsem nešťastný. Foukalo tam, pršelo na mne i když byla modrá obloha a jen jsem si našel někde místečko na ležení tak se podlaha naklonila na druhou stranu a už jsem letěl po čuni. Tak na loď, to se fakt páníček asi zbláznil. Ale zaznělo také slovo, které mám pro změnu zase rád, HOLANDSKO. To jo, tam jsem byl už dvakrát. Poprvé to mi byl sotva rok. Tolik písku jsem nikdy pohromadě neviděl a ta voda, ta dělala takovej randál, že jsem ji musel seštěkat. Prej Severní móře. Prevít to byl, na štěkání nedbal a ještě mne zlil od hlavy až k patě. To po druhý, to už jsem věděl do čeho jdu. Jen jsem vylezl z auta, nasál a už jsem pádil za dunu. A taky že jo! Po čtyřech letech to tu vonělo úplně stejně!

    Tak na loď do Holandska, no pane jo. Jestli se zase ta podlaha bude houpat pobleju ji, ať ví kdo je na ní pánem.